Historie řepkového oleje

Řepkový olej byl dlouhá léta brán jako olej podřadné kvality. Válečné generace jej dokonce považují za nebezpečný. Tento názor má své historické opodstatnění. Během válek a nouze lidé často sahali po řepkovém oleji, který byl však určený ke svícení. Ten obsahoval velké množství škodlivé kyseliny erukové, mnohdy až 45 %. 

S příchodem sedmdesátých let se šlechtitelům podařilo postupně snížit obsah této kyseliny v pěstované řepce až na nízké hodnoty hluboko pod 1 %. Proto nazýváme v současnosti pěstované odrůdy řepky jako nízkoerukové a bezerukové (00). 

Snížením obsahu této kyseliny mohlo lidstvo začít čerpat mnohých benefitů řepkového oleje. Z nepřeberného množství olejů a tuků vychází řepkový jako velmi prospěšný. Poměrové zastoupení mastných kyselin jej jednoznačně řadí mezi obzvláště vhodné potraviny, na jeho doporučení se shodují odborníci na výživu po celém světě.

Z běžných rostlinných olejů je to právě řepkový, který obsahuje významný podíl omega 3 polynenasycených mastných kyselin (okolo 10 %). Tělo si je neumí samo vytvořit a v potravě Čechů jsou relativně málo zastoupeny. Rádi si v dopřáváme méně vhodné nasycené mastné kyseliny obsažené například v živočišných tucích. Řepkový olej jich má v porovnání s ostatními oleji nejméně.

Řepkový olej je v kulinářském užití vhodný pro studenou kuchyni díky své neutrální chuti. A jeho dobrá tepelná stabilita z něj činí bezpečnou volbu i pro použití v kuchyni teplé.